Něco o životě

Lidská planná vůle,
Skoro svatý grál,
K naší smůle,
Jsi na ní sám.

Semele tě jednou,
Začínáš se bát,
Výčitky tě zvednou,
Přestávás se kát.

Donutí tě zpytovat,
Hlava plna strachu,
Není nač se litovat,
Život blízko krachu.

Na dně sebe zvedat,
Užívat si ten pocit,
Sám sebe hledat,
Poté do života vkročit.

Odžít ho zde štastný,
Zásluhou jen svojí,
Užívat si chvil slastných,
Rány nehojit solí.

Mysl udržet si čistou,
Není nač se trápit.
Smrt máš přece jistou,
Osud nejde zvrátit.

Nechat srdce otevřené,
Pak z něj můžeš čerpat,
Najít lidi sobě zaslíbené,
Zdobit tě budou jako šerpa.

Přijmout sám sebe,
Naučit se v sobě být,
Prožiješ pak chvíle smělé,
Vzpomínky mohou zbýt.

Do smrti nebýt v cele,
Obklopený pomíjívostí,
Chovat se jen vřele,
Být bytost co duši hostí.

Nepodléhat strachu,
Bát se není nač,
Po smrti - tělo kousek vraku,
Neuslyšíš žádný pláč.

Poděkovat těm,
Co život ti dali,
Byl to jen vjem,
Také ho znali.

Pak přijde konec,
Díky tomu je jednota,
Zazvoní zvonec,
Přijde závěr života.