napršelo do sudu

Zase jsem to zpackal,

už mi táhne na čtyřicet.

Zase jsem to zpackal,

mám dřív brečet, nebo zvracet?

 

Ty roky z kanálu netahám,

a ještě nejsem úplně sám.

Rozbitý jak hrnek na plotu

dám dalších 900 životů.

 

Co člověk skutečně snésti může?

Kromě mě nikdo mi nepomůže.

Není přízně, není rádce,

kytky zas vyrostly na zahrádce.

 

Zvládám to a nezvládám,

jaro, kam se propadám.

Napršelo do sudu, 

tak tu ještě pobudu.

 

Třeba to někdy bude jiný,

včely si ulítly na maliny.

Neposílí a nezabije

ta všední duševní arytmie.