Práh domova
Práh domova
u dveří vezmu za kliku
připadám si jako v snách,
když zpívá hejno slavíků
Domov býval mým potěšením
kdo mi tvojí teplou náruč vzal ?
Ukryl dřevěný krov pod lešením
d dlouho pod ním mlčky stál
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Domov je jeden z pramenů života.
Mylně se soudí, že lidé bez domova
jsou lidé asociální, bez pevného charakteru.
Ale oni domov měli. vyrostli v něm.
Jsou neobyčejně pevní ve svých základech.
Byť se zdají neukotvení v místě, práci, zvycích.
Ve vztazích a hierarchii hodnot
a ve vztahu k vlastní zemi tomu tak není:
Naše profesorka Marie Vágnerová, která se k tématu
vyjadřuje z pozice dobře situované osoby bez sociálních
zkušeností, jaksi tento postřeh postrádá.
Je domov v obecné rovině, a domov konkrétní,
kde vyčůranost a zbabělost sajete už s mateřským mlékem.
Tedy domov jako vzpomínka na dětstvé,
kdy se zásadně formuje charakter člověka,
mnohdy je v hlavních rysech již v 15 letech načrtnut.
Proto občanský průkaz v 15 letech.
Je dobře, že píšeš o domově.
Jindřich Hořejší –Žebráci
Já chudý a chudá Ty
můžeme klidně mimo jít,
k nám žebrácké dlaně netrčí sepjaty.
Smutně, ach, smutně jako my,
pár očí, který je hlídá,
si rozpůlil boží svět,
ví:
tudy jde otylý blahobyta tudy bratrství,
bída.
K nám nepne se vztažená žebrácká dlaň:
jak slzy Tvé palčivě do ní by skanuly,
jak zraky mé bodavě do ní by vsunuly zbraň
klesá.
26.05.2021 20:43:04 | ttragelaf