Jsi jako holub v naději,
když domů se vrací
Na hostině života
v drobcích svoji touhu ztrácíš
Výšiny, ne vždy se dají snést
Když rukou nepravou,
necháme se k nim vést
Jsi jako holub, vrátil ses domů,
na rukou neseš, vzácný
dar Bohů...
Krásná báseň milá Islo.
Jsem také taková kvočna .-)mám je ráda kolem sebe. Ale když odcházejí vím, že je to tak dobře. Oni se stejně vždy rádi vracejí, jako ti holubi.
06.08.2021 23:37:06 | Jaruška
Milá Jaruško, :) děkuji ti za odezvu na báseň. Dar bohů je můj milovaný vnouček :).
Přeji ti štastné dny... :)
09.08.2021 02:47:04 | Isla
Milá Islo,ani nevíš, jak Ti rozumím. Já mám ty poklady dva a své vnoučky považuji za další z krásných darů, které mi Život dal. S pokorou děkuji každé ráno.
Měj krásné dny, plné Lásky a štěstí.
10.08.2021 22:10:37 | Jaruška
Je to tak :) Jaruško. Vidět, slyšet, moci objímat každý den, ty naše miláčky je dar.
Být u toho, jak každý den dělají pokroky.
A ani se nenadějeme, budou z nich dospěláci. :)
11.08.2021 20:23:34 | Isla
Náš život je vesmírná kapka, která se v moři osudů jednou rozředí. I k naší nelibosti z našeho semínka vyrostou stromy, které náš stín - už nechtějí.
Když dáme dětem "to" co jsme měli, nežádejme zpět "co" navždy bychom chtěli. Jejich krev zůstane i naší krví, jen i další srdce... se s naším srdcem podělí.
27.05.2021 15:15:37 | šerý
Pěkně jsi to napsal, moře je dostatečně velké pro všechny osudy.
Kdyby nebylo, všechno na Zemi, by bylo zbytečné.
Opustit své dítě bez vážné příčiny
bych ale nedokázala, proto jsem ráda, že se ten gen,
přenesl i na můj strom :) (syna), a on teď bude své dítě,
chránit a dívat se, jak roste a sílí, aby jednou i on,
mohl v tom našem stínu klidně ulehnout.
Otevřenou vždy náruč mám
Mí vlastní ví, že vždycky pro ně budu.
28.05.2021 02:13:49 | Isla
Cítím ty změny uvnitř sdrce..je to jiné, když už mají své životní cesty a méně času..znám to**ST ;)
Jsou to vzácné chvíle
27.05.2021 07:05:54 | jenommarie
Právě, z jedné těch cest, jedna zamířila domů :) A to je dobře :)
27.05.2021 13:35:06 | Isla