Jizvy na dlaních

Jizvy na dlaních,
Roztřepaně,
Hudbou varhaní,
Snad mapují osud,
Když dívám se na ně,
Leč nepřečetl jsem je doposud.

Jsi tam snad zapsána ?
Čarou jako neznámá,
Jsi tam snad psaná ?
Já děsím se každého rána,
Abych tvé jméno nezapomněl vyslovit,
Toužebně prosím, aby vše nezmizelo,
Tak rychle jako zahořelo,
Sám, ale nevím jak tě oslovit,
Když s tebou jsem,
A tak odběhl další den.

Jizvy na dlaních,
Nečitelné čáry,
Bez famfáry,
Přec tam jsou,
Nelze na ně zapomenout,
Ale co je na nich ?
Vepsáno, zapsáno v šifrách,
Uvidím tě snad dalšího jitra ?
Bude to stejné jako tehdy,
Či promlčené bez odezvy ?
V básních tolikrát nedopsané jméno,
Ztraceno,
Zemdleno,
Nevyřčeno,
Přesto zrcadleno,
Bez většího významu,
Přehlíženo,
Teď již nechci mlčet,
K němu se dostanu,
Tak jako dříve,
Nyní však již na dosah, bez mříže,
Tobě vždy patřilo,
Za srdce chytilo,
Sám přeji si dopsat,
Co jsem zanechal rozepsané,
Vzít do rukou tvé dlaně,
A popsat,
Co se v nich blyští,
Snad na setkání příštím,
Za dlouhý čas,
Než uvidím tě zas,
Zdá se nekonečný,
Bezděčný.

Jizvy na dlaních,
Bez úmyslů postranních,
Časem šednou,
Až zmizí jednou...
Nebudou již k přečtení,
V nemilostném trápení,
Bez lásky druhých,
Nikdo již je neprobudí,
Ani osud v nich,
Nevrátí se a nezbude nic.