pocestný

je ještě o čem psát

v tomto bezčasí?

 

možná jen čekáme

snad

 

že se rozjasní

 

na zázrak

z nebe spadlý

 

že kdosi podá ruku

bezbrannému

a převede jej

z bezvětří

 

a pošeptá mu

nastav tvář

ať znovu cítíš

domovinu

 

sám v sebe

usebrán tu

 

ve čtveřinu

 

vším a ničím naplněn

jako by mlžným závojem

oparem

jenž vznáší se

nad vodami

 

kapku po kapce

rosí zemi

 

úsměvem

 

nastav tvář

dávnému tomu

 

pocestnému

 

stáváš se světu

bolavému

 

hojivým

hřejivým

obzorem

 

racek bílý

na pozdrav zamává ti

křídly

 

rozepjat

v široširou zem

sotva bys dohlédl

počátku či konce

 

nech tajemství plynout

na řece zvonce

stříbrnou píseň vyzvání

jen čisté vody naber

do dlaní

 

a z hluboka

napij se

a pěj

 

pěj píseň bez konce