Myslel jsem si, že je všechno za mnou.
A ono ne, stále to kračí vedle mě.
Ty myšlenky a city zde stále jsou,
schované v nitru přede mnou.
Byli skryty mému zraku,
přesto srdce znovu otevřelo bránu.
Opět jsem tam, kde jsem byl.
V místnosti, kde se nesvítí
a otázky se o zeď roztříští.
Já pravdu znám a o to víc to bolí.
Jsem sám a svému srdci stále věřím.
Je to těžká doba pro člověka,
když slova lásky byla lživá.