Polidštění

Je mi smutno, už nemám divné stavy.
Jediné co zbylo benzodiazepamidy, opiáty uvnitř hlavy.
Domníval jsem se, že jsem jediný svého druhu.
Většinu majetku vlastníme díky dluhům.
Dlužíme společnosti, která dluží spíše nám.
Uměle navozené pocity radosti a štěstí.
Vládnou nám dealeři, zloději a vrazi.
Musíš to a pak zas tamto, slýcháme od mala...
Za věci co dělám, bych dal sám sobě občas pěstí.
Často to dělám v obětí "lásky", alkoholu, tabletek a drog.
Když začnu věřit sám sobě, svobodě....
"Ty musíš být vážně cvok."
Dík za podporu.
Málokdo se ptá, co bys chtěl opravdu dělat....
Když už to udělají, mají namysli zaměstnání.
Generace to dědí od předků, pokolení...
Nezbývá než v krysím závodě běhat.
Mizím do lesa, tam je klid...
Řeším déšť, oheň, mokré dřevo, sem tam bzučící hmyz.
Návrat:
Tlak společnosti: tučné konto, drahé, drahé, drahé, drahou vilu a ještě dražší auto...
Vylézám z polorozpadlého auta z rezavějících dveří.
"Dobrý den", pozoruje mne stařenka o francouzkých holých.
Dvacet minut klábosíme na ulici plné lidí.
Stojím tam pouze ve spodím prádle, rozcuchaný, promoklý, načichlí kouřem, na žebrech šarlatové písmeno, potetovaný....
Tak trochu zahořklá životem, ale s nadějí...
Loučí se se slovy: "Ať se ti daří, takových jako ty už moc není."
"Děkuji, ať zdraví slouží.", po vzoru východu se náležitě ukloním.