Rozbitá skořápka
vyprahlých nocí
Chyceni dovnitř
vkládáme nitru
svůj otisk
Tak lehko lze tratit,
stavy beztíže,
tlukoty srdce,
pod světlem svíce...
Dětský smích,
radost v očích
Mapu citů, i lásku
co v sobě nosíš
Když ne tak z novin,
záchodových slz,
v kapce alkoholu,
drzý afekt ukládá
se do trezoru
Rozbitá skořápka
umí léčit i malomocné
Jitrocelovými rány,
jenž umí za nás dýchat
a tak léčit rány
Vznikají
..nejvíce v pauzách mezi vším
..co nás dělí od shluku
.. a ticha
tak k sobě potom
...přicházíme s různými:);)
*ST.
Ty naše skořápky...
10.08.2021 19:53:09 | jenommarie
Uf, pauzíruješ Islo, a scházela jsi mi do zdejší poet mozaiky. Jsem rád, že si mohu opět u Tebe počíst.
(A ještě ta Marcella. Sakra, kde pořád lítá?!)
10.08.2021 15:43:32 | šerý
Děkuji. :)
10.08.2021 15:20:54 | Isla
Ráda jsem Tě četla. Našla jsem se určitým způsobem v básni. Je hodně lidská.
10.08.2021 15:33:06 | mkinka
Moc děkuji milá Jituš :)
Toulat se v lidských myšlenkách a pocitech a všeho co právě člověk cítí.
Poezie je pro lidi co umí vnímat svět, a všechno bytí, i pro ty co mají i nemají bujnou fantazii.
Je fajn, když se pisatel odváží to své, odprezentovat. Mě to trvalo mnoho let.... :)
Měj hezké dny Jitko :)
10.08.2021 17:46:51 | Isla