Vědma
Vědma
Upřela oči do věčnosti,
zrozená z formy a hmoty
podstata dýchala slovem
toho co zůstává nevyřčeno,
cítila napohmat niternosti,
do prachu sázela květy,
olovem šeptala domovem
a kresba krve byla věno.
Puls kvetl růží do soumračna,
život je tenká linie,
hranice mezi přešlapy chodců,
běžela zebra oborou,
budovy rostly z nadbytečna,
jen ocelové lilie,
bez vůně pomníky našich otců
pohltí zapomnění tmou.
Do hlíny kroužila letorosty,
do dlaní otisk mihotavý
paprsek odlévaných chvilek,
kdy blízkost není zatracena,
prameny prsty drolí mosty,
nasbírat nový dech v ráhnoví,
vložit ho se snem do kolébek
zemi, jež byla nám zaslíbena.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Je radost číst Tvé řádky, milá Maruško, je krásné setkávat se myšlenkou.Potěšení na mé straně.
01.10.2021 20:20:45 | Akrij8
Ou..tato
je BytoSTně ..
do těch propojených
stálostí zvyků i tradic..
a ducha..máš je vždy tak zevnitř
..sle zde se to týká více toho ucelení s přírodou..dýchejme a vnimejme víc. Vždyť nám to vždy otevře čerstvost myšlenek.
Ráda jsem četla Jiříku. :)
01.10.2021 11:01:52 | jenommarie
Jiříku, velmi krásná báseň.Znala jsem jednu vědmu-Bohyni z Žídkové.Při Tvých verších jsem si okamžitě na tuto ženu vzpomněla. Děkuji za krásný zážitek s Tvojí básní.
25.08.2021 22:38:19 | Jaruška
...když báseň voní květy Tvých slov - tak opět ocítám se ve Vaší bujné zahradě**díky Jiří ST* :-D*
20.08.2021 17:19:03 | Frr
No já vědmy nemusím, ale tu tvou ano!
19.08.2021 14:13:50 | Vivien
Vědmy také nemusím, milá Vivien, jen je třeba se dívat dál, když oči nestačí a ústa jsou němá.
17.09.2021 21:58:44 | Akrij8