Do pekla a zpět?
Do pekla a zpět?
Anotace: Nevim jak to pojmenovat. Má přirozená forma pozoruje mravence, obdivuje motýly a jiný hmyz, rozplývá se nad květinami... Tohle je asi ta odvrácená strana měsíce... Nějaký temno možná, nebo tak něco.. určitě jo... Mám to rád.
Vybíhám na ulici ven.
Musím chodit!
Ale v žádném případě těmi dobře známíni cestami.
Tramvaj číslo 4, autobusy 30 a 33....
Mám pocit, že impoduji.
Do hlavy mi naskakuje otázka.
Tedy je jich víc, ale vlastně jen jedna...
Co by se v případě imploze stalo?
Pojede vše dál, nebo klapne klapka?
konec...
V hlavě inplantované kino, na míru zkonstruovaný příběh...?
Řád, nebo chaos...?
Kde jsem a kdo, že to vlastně jsem....?
Všechny přídavné systémy zhasly.
Svítí jediná kontrolka.
Potřeba zapisovat, deroucí se městskou džunglí divoká šelma.
Popsaná střánka formátu A6...
Napětí postupně klesá.
Vskutku zvláštní smysl života...
Postupně rozsvěcující se žárovky nad rámec elementárního módu přežití.
Snaha vměstnat zdánlivě nekonečno myšlenek do pár vět a souvětí.
Chaos je tu stále, postupně vytěsněn vně.
Uvnitř mně, jakoby poodstoupí šelmě běžící za svou kořistí, duši, egu, mé maličkosti s potřebou chrlící.
Komentáře (17)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Cením si tvé odvahy.
Dnes jsem při kopání brambor viděla pavouka, kterého jsem ještě nikdy předtím neviděla, byl veliký a žlutobíločernopruhovaný.
25.08.2021 21:17:18 | paradoxy
Odvahy? V cem konkretne? Urcite nejaky exoticky druh tenhle pavouk, doufam, ze te nekousl. Ale vlastne nevim po cem touzis, takze mozna bohuzel...
26.08.2021 10:40:33 | J.P.Jacques
Cením si tvé odvahy psát a tím se vyjádřit...
Ani nevím po čem toužím...
26.08.2021 10:44:54 | paradoxy
Bylo to to jediné, co jsem v ten moment vnímal jako celou realitu, nic jiného neexistovalo, jen PSÁT! Co si pamatuju, tak jsem v životě necítil nic tak silného. Tedy pociťoval jsem různé věci, ale mám na mysli něco, čemu se říká možná smysl života. brr... ale stále mne trochu pronásleduje pomíjivot. Možná už bych jí měl setnout ten pařát, ale když ona je tak lákavá.... No nic. Velice si vážím tvého ocenění mé odvahy, podle tvých slov. A že nevíš po čem toužíš? Podle mně to znamená buď to, že už vše máš a nebo jsi ztratila cestu. A nebo si zapomněla, že už vše máš. Život, zdraví, relativně civilizovaná společnost, jídlo, střecha nad hlavou,....... Je toho tolik co všeoběcně máme a vůbec si to mnohdy neuvědomujeme. :-))
26.08.2021 20:55:35 | J.P.Jacques
Moje reakce na tvou reakci, proč ani nevím po čem toužím... Uvědomuji si,že jsem živá, to je ohromný dar a proto asi ani po ničem netoužím. Jsem ráda, že jsem zdravá, zdravé děti, vzduch, jídlo, střecha nad hlavou... Může být líp, může být hůř. Jsem ráda za každého slušného upřímného člověka.. Pokud se mi něco nelíbí, zkouším to změnit, ale uvědomuji si, že to vždy nejde.
Jak to myslíš s tou pomíjivostí?
26.08.2021 21:07:25 | paradoxy
Občas stále mývám výkyvy nálad. Místy popírám realitu, tvořím si svou a tak... Např. tu báseň jsem napsal po mém klasickém podivném návali emocí. A s vidinou psaní, jsem se dostal z nákupního centra, nedostal panickou ataku a neskončil zas v blázinci.
26.08.2021 21:15:29 | J.P.Jacques
Mě se před necelým rokem začaly dít taky divné stavy, vize a tak. Po nocích mě přepadával strach, to by bylo nadlouho. Jednou jsem prošla naprosto bezdůvodným hněvem, no já musela vyběhnout z domu a chytnout se stromů, do teď úplně nechápu co to bylo... Ale naučilo mě to ty emoce jakoby pozorovat a být na nimi... Je to zvláštní.
26.08.2021 21:27:26 | paradoxy
Zajímavá cesta. Strom ti pomohl se uklidnit? Podle mne nesou velkou mousrost. Slyšel jsem i tvrzení, že tvoří rodiny. A umělé vysazování lesů prý bytostem, které nazýváme stromy, způsobují osamění a smutek. Možná také zažívají chaos, tak jako my dva a nejen my... Ale nadruhou stranu bez chaosu není klid, bez tmy není světlo, dobro, zlo, atd. atd... :-)
26.08.2021 21:47:24 | J.P.Jacques
Mám takovou radost, když střetnu spokojeného člověka. Tedy alespoň relativně spokojeného, to co jsi napsala je krásné.
Myslím tím to, že si občas říkám jestli má vůbec život smysl... Vše přeci podléhá zkáze, není tomu tak? To jsou ovšem jen hypotetické otázky, sebevraždy už mám věřím za sebou. haha... S tím se asi musím vyrovnat sám, konec konců na všechno jsme sami prý... Teď jsem v chrlícím módu, tak se omlouvám pokud některé věci nedávájí smysl, nebo jsou moc chaotické...
26.08.2021 21:13:39 | J.P.Jacques
Nejsi jediný kdo si pokládá otázku smyslu :-) Někdy se dostanu do stavu, kdy mám pocit, že jsme tím smyslem my a prostě všechno a někdy zase hledám smysl jako to pako.no hrůza, Vem si, že všechno vznikne, pak zanikne, pak zase něco vznikne a furt dokola, já se narozdíl od tebe začala smrti bát... Já bych ti mohla o chasu povídat. Proto jsem paradoxy :-)
26.08.2021 21:19:12 | paradoxy
Říkám si jestli má vůbec smysl pokládat si otázku smyslu... Šťastný může být člověk i v chaosu. Dřív jsem chtěl občas umřít, ale asi jen tak na oko. Nekdě hluboko jsem z toho měl vlastně strach. Bylo mi vštěpeno, že je to špatné umírat. Naše kultura se smrtí vskutku neumí moc pracovat. Také mi připadá děsivá.
26.08.2021 21:53:50 | J.P.Jacques
Ano, asi je důležiťejší, jak se člověk cítí, někdy mívám stav, že jakoby jedu na vlně klidu a to i v nepříznivých okolnostech a myslím, že je důležité být pro druhé... Ono třeba s tím dobrem a zlem záleží na úhlu pohledu, co je pro jednoho dobré nemusí být pro druhého... A pak je tu vy#ší hledisko a to takové, že zlo neexistuje, to si děláme sami...
26.08.2021 22:21:50 | paradoxy
Dobře popsané pocity.
25.08.2021 20:55:16 | mkinka
Děkuji... Už se pomalu smiřuji s tím, že mé vyjádření není bůh ví jak poetické, tedy aspoň z mého pohledu.. Prostě to tak padá, spíš takový deníček. Dělám to ale moc rád, velice rád zapisuji své pociti... :-))
25.08.2021 20:58:57 | J.P.Jacques
Je to moc důležité se vypsat. Duše to potřebuje. Přeji klidnou noc. Jíťa
25.08.2021 21:24:07 | mkinka