Pro jedinečnost minulého okamžiku
utkal jsem z času smyčku dokonalých chvil.
Abych uvězněn v onom oku
mohl neustále omílat, co se již nikdy nevrátí.
A přestože toužím po věznění v kruhu svých vzpomínek,
smyčka se snaží rozpojit ze všech sil.
To přítomnost se drze vkrádá do mého světa,
který je jak vesmír z karet chladnokrevně pohlcován
černými děrami reality.
Nelze se vrátit..
přesto v mém skladu touhy visí desítky zpřetrhaných smyček.
Co se dá dělat..
je čas začít znovu snít...to snad ještě mohu.
Začít snít a poučit se z chyb...
a žít a dělat chyby nové a lepší :-)
15.09.2021 18:13:16 | Alice Ptáčková