Myšlenky

Co stalo by se kdybych ten nůž co držím si na krku
přitlačila si ještě víc
při mém štěstí nestalo by se nic
mozek nutí mě k útěku

nůž se ti ostří
zápěstí jemu k potěšení prostři
po prášcích necítím bolest
jak jen mohla jsem se se smrtí zaplést

co kdybych vzala si ty prášky
co mě k sobě tiše volají
všude je plno lásky
královny přece deprese nemají
tak proč ve mě jsou jenom bolesti
dřív byla jsem predátor, teď už jsem jen kořistí
dřív lovila jsem srdce jen tak pro radost
bez mrknutí odmítla jsem každou žádost

pak vzala jsem srdce odhodila ho do mrazáku
neodolám už tomu krvavému oblaku ..

vyjmi mi z hlavy ten hlas
co šeptá ,nenechá nás

nenechá mi chvíli klidu
necítím nic,bolest poslala jsem k ledu
před očima černo ,nůž padne k zemi
promítají se mi krásné scény

můj výraz tak kamenný
že předčí veškeré sochy
pohybující se stěny
moje tiché vzdechy

po svobodě..
co jen bylo v té dohodě
hazardy s životem a smrtí
stále tu jsou ,hlasy jenž k hříchům mě nutí