posadím se
u vašeho lůžka
slibuji
slyším tiché volání
monotónní
lidskost
lidskost
zastavení
tonu v horečkách
nemohu se nadechnout
v osamění
klesám
sám
nikoho tu není
jen davy
pošetilých bláznů
míjejících
zrcadlo za zrcadlem
klopících zrak
tolik lidí
tolik nás
na márách
čekatelů
davů
v igelitkách
cizích jmen
u zdi
odhození
hledající
tápající tmou
zítra se posadím
u vašeho lůžka
a konečně vstanu
slibuji
zrcadlo za zrcadlem
rozbijeme
rozevřeme igelitku
se svým vlastním
jménem
vy i já
jako jeden
spolu
Nutíš k otázkám. A já v sobě hledám upřímné odpovědi. Sotva nějakou najdu, již jí zpochybní lidské vědomí. Asi to je neúčastí osobní kofrontace. Kdo neprožil...
30.09.2021 23:39:59 | šerý
ano, někdy bývá vědomí na obtíž … někdy je třeba uznat … odevzdat … navrátit … děkuji… šerý…úsměv.z
04.10.2021 20:13:52 | zdenka
Zdeni, tato je tak vyjímečná, tak jiná... vyzrálá básnicky i lidsky... ProSTě celá Ty... bravo! S Tvým dovolením ukládám do oblíbených :).
30.09.2021 21:52:58 | Malá mořská víla