Vzepřel se vlastnímu vlnobití,
zakotvil duši v tišinách,
stříbrosvit luny sítě tkal,
vykládal osud lícem na sud,
látal si kapsy svého bytí,
nevrátíš ztracenosti v tmách,
přešlapům včerejka se smál,
pokud sám hřešíš druhé nesuď.
Ostrov je pustý bez kročejí,
ach, kdyby touha byla žena,
hnětl by hlínu do Evy,
klín slunce mezi splýny,
splétané copy v peřejí,
když ústa moře vypráví
polibkem z nitra domoviny.
Lastury paží s ozvěnami,
klávesy vesel z cesty zpět,
nejdřív se k sobě navracíme,
jdou kroky skrze poznání,
našel ji mezi malinami,
zkoušela ochutnávat svět,
pravdou se v slzách zrcadlíme,
láska zná vřelost pokání.
KRÁSNÁ...
06.10.2021 21:24:05 | Jaruška