Skrýš

Občas chci se jenom skrýt
do temných míst
tam, kam nikdo nesmí
a být pouze stín.

Někde tam v končinách najit klid,
nic neřešit jen prostě být,
hledět na kytky a sledovat,
jak padá déšť.

Chci se dívat do těch krás,
když přichází jaro a pak mráz,
bez slzami smáčených řas
ti znovu lásku krást.

Cítit sluneční svit, klidně dýchat,
vodu z tvých dlaní pít,
v duši a mysli klid zas mít,
na zlé věci zapomínat.

Vyléčit srdce z špatných chvil,
být na místě tam, kde jsi pil,
poslední lahev, kterou déšť už smyl,
z kamene, kde jsi ji roztříštil.

Život do svých žil načerpat
a už se nikdy sebe ptát,
zda to bude za to stát
zůstat, ale všeho se vzdát.