Tříska

 

Občas je těžké si přiznávat,

že ne vše co píšu, mám vydávat

za zlato.

Co natom

že papír to zvládne.

A když pýcha vládne,

tak bez sebekázně

jsou z toho lázně

patosu.

Nemluvme o vkusu,

ale o kvalitě.

Pokud však potěší tě

plácání po zádech,

tak já zadržím dech,

před tím co zavání

v krajině tlachání.

Tak jsi to zkusil,

možná něco si zhnusil,

ale svět se dál točí

a ve slepých očích

se nic nezměnilo.

Vše je tak, jak bylo.

Na vlastním písku

můžeš vrazit si třísku

pod jazyk.

Tak asi sbohem, a dík.