Sisyfos
Sisyfos
Vítr rozfoukal listí.
Odhalil nevzhledné náhrobky
odkryl šklebící se ústa umrlců
cení zuby, a z děr jen puch.
„Taková tedy pravá podstata všech věcí.“ napadne tě.
Chceš jít spát, ale najednou nemáš
kam bys hlavu a zlámané tělo složil.
Všechna doupata a pelechy
pouhou směšnou iluzí a neskryjí
neuchrání před pravdou.
Víš to! Víš...
Nepřiznáš.
Tak hrabeš rukama.
Chvátáš – musíš, protože
i ty listy brzo vemou za své
a ty nebudeš mít čím
tu ohavnost zakrýt.
Z náhrobku majestátní hrob.
Úleva.
Pieta, to je to co tě ještě drží -
chvíli. Vydrží.
Vítr rozfoukal listí…
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Nálada fakt vystižena, skvělá věc. Jen bych se nechal podat proč Sisyfos, asi mi něco uniká, pravda je, že už mi rozum umdlévá.
22.11.2021 08:49:49 | Jan Kacíř
no, protože je to marná snaha pořád dokola... končí to zase začátkem...
a děkuju moc*
23.11.2021 08:30:06 | Sonador
Však kámen vydrží více než list
Na kameni lze tak dlouho číst.
Listí padlé kámen chrání
Před ledovou chmurnou paní.
S jarem slunce ohřeje jej
Deštník slz ho omyje
Písmo na něm zase zvolna
Vlhkém slz těch ožije.
21.11.2021 08:52:02 | Protos1182
tyjo, tak nevim - ta ledová chmurná paní jsem jako já?:) a víš, že se tak ale cítím ? ...ale je to tak, slzy jsou požehnání... děkuju*
21.11.2021 09:11:08 | Sonador
Jen takový můj osobní postřeh, taky z židovského hřbitova, co po desetiletich "s úctou" obnoven, když jsem nevěřícně při okem blíže zpozorněla, z čeho jsou ty "obnovené" nízké zídky mechem potažené, z oněch rozpadlých bezejmenných ...
20.11.2021 23:30:31 | Vivien
...a já mám hřbitovy rád, jsou to krásný parky, jsou tam květiny, vylešťený náhrobky a občas hoří svíčky....mám na to jinej pohled, protože jako malí jsme si tam vesele hrávali...pitomá je pieta dospělých...;-D
20.11.2021 15:06:22 | Marten
a to já mám hřbitovy taky ráda, navíc jsem vedle jednoho vyrůstala:) takže jsem si tam taky jako malá hrávala... ale tys nebyl nikdy na rozpadlým zarostlým židovským hřbitově? tos o dost přišel...;)
20.11.2021 15:36:49 | Sonador
Jako by epitaf marnosti a melencholického odevzdání se.*
Ale jen můj "jížní vítr."
Mezi mrtvými oázami opuštěných, hlas optimizmu Božího správce. "Na hřbitovech konečně bývá nevidomý klid a tolik se už nekrade!"
Rád jsem u takové poetky zazvonil.*
20.11.2021 14:56:43 | šerý
přesně tak!:) můj epitaf odevzdání se... br, až mě teď samotnou zamrazilo:)
ach ano Boží klid... a děkuju šerý*
20.11.2021 15:38:50 | Sonador