Ab antiquo

Ab antiquo

~

Čas zase skáče si do taktu kvapíku,
a kdo mu nestačí, narazí na píku.
Krajané odchází s batohy na zádech,
teskně je omílán větry ten říční břeh.

A vonná zahrada na klíč je zamčená,
ač vede cesta k ní schůdná a značená.
Ač cestu znám, přece vydám se jinam,
orosená sním a... zapomínám.