Zaseklý stroj

Stroj se mi zasekl, poruchu hlásí,
co nezmůže duše, to tělo hasí,
co duše nesmí a co dělat musí,
vše krásné mizí a zbylé se hnusí.

Hromada šroubů se pokryla rzí,
z výfuku vytéká sláva cizí,
z emocí nemoce, citlivost bez srdce,
z nemocí onuce, z onucí Vánoce.

Stroj se mi zasekl, olej z něj mizí,
proč se v něm zjevují potíže cizí?
Proč všechno krásné se malé zdá být,
co zvládnu zkazit a co napravit?

Zbývají sny, a to krásné jsou věci,
pohání stroj, ten tak funguje přeci.
Pár snů se nezmění ve vzdušné zámky,
zbylé však zmizí jak vánoční stánky.