Nezrozená elegie

Jaro přišlo náhle
Únor zrovna v půli byl
v okamžiku nenadálém
svět k životu se probudil.
Věčnost je jen krátká chvíle
i okamžik trvá dýl
a najednou, celý v bílém
svět se květem ozdobil.
Jaro dělá velké divy,
v zahradě rajské počal růst
květů lásky plod tak živý,
však po hostině bývá půst.
A stejně náhle jako prve
o slovo se hlásí mráz
nedořezal by ses krve
zimou by ses celý třás.
Kdo tušil by plod pod ledem?
Kdo zahřeje co spálil mráz?
My dva už to nesvedem,
snad někdo, někdy, snáz.