Polibek

Kdysi, kdysi, ne dnes, kdysi

hlídaly mě městské krysy;

dravé, nahé, smutné, mrtvé.

Kdysi duše byli pusté.

Ale jsou již zimou skrytý,

léto je však nedopitý.

Vpilo se ti do úsměvu.

Schoulené je v pouštním sněhu.

Z toho písku do mé vany

ztráty tvoří karavany.

Míří chodbou po tmě - tiše,

i když tebe neslyší tě.

Ptají se mě kde mám ženu,

proč se nocí nerozhlédnu?

Proč jsou prázdné letní scény?

a já nejsem políbený.