Mrazivého lednového podvečera
krajem rozhostil se mír
s pozvánkou zimního času
na šálek šípkového čaje
Sedím ve vyhřáté světnici
hýčkán náručím pološera
zatímco mrazem popálený obličej
zlehounka štiplavě taje
Mlčky pohledem na hořící svíci
zachytávám pohyby plamínku
pohostinné ticho přerušované
maratonem ručičky nástěnných hodin
tikáním předhazují mi vzpomínku
Chuťové pohárky ukonejším
z talířku přikládám do úst
drobnou čokoládovou pralinku
Myšlenky unáší proud času…
https://www.youtube.com/watch?v=T2QVKgCvL5Q
To jsou ty tiché chvilky doma, se sebou, a když tikot hodin, zahřáté dlaně, věrné papučky, pak termostat srdce nedovolí vnímat k sobě jinak než pravdivě. Skvěle Kubíno.
25.01.2022 21:20:37 | Vivien
Mockrát ti děkuji za návštěvu a jsem rád, že se tato domácí klasika netýká jen mě... :-)
26.01.2022 19:38:51 | Kubíno
Moc hezká báseň ze života, spíš s jeho krátkého okamžiku. Vychutnávání života...
24.01.2022 10:59:43 | Koala
A nakonec všechny velké myšlenky končí u stolu, kde si hřejí ruce o hrníček s
čerstvě připraveným čajem. Hezky připravený čaj :))
23.01.2022 10:42:06 | Kan