Kdyby víno žilo

Mou krví je dnes víno, co prohání se mými
žilami, kde kdysi teklo šampaňské a prsty
ňadra svíraly.

Jeho oči stále ke mně hovoří,
když srdce pláče tajuplnou rozkoší.
Tak dej mi pusu a nech mě spát,
zítra po tvém boku budu opět
s láskou usínat.

A tak pluji na svém voru z korkového dřeva,
potácím se závratí a nikde žádná žena.
Pouze ty a má milá, co mi rozum douškem
vína zamlžila.

Sen za snem a já se stále plavím na moři,
kde hledám slova s rýmy,
co ke mně ustavičně hovoří.
Má kocábka je pyšná jako plachetnice,
dnes se ovšem stane mojí ženou,
stejně jako šibenice.

Otvírám oči a on leží vedle mě,
stále věřím že člověk přijde do nebe.
Co by také přijít mělo,
když život víno tolik ovlivnilo.