O smrtce v šedém plášti.

Přál bych si prosvištět stářím, nebelhat se dlouho s vyšším věkem s hůlkou v ruce, odevzdat Bohu co nejrychleji své tělo, duši, své srdce.
Nechci se rouhat, život bývá i krásný, dá se o něm psát i v básni.
No a co dál?

Nezbývá však nežli žíti, nechat čas plynout tak jak je dán, své přání potlačiti,
trpělivě čekat na tu s kosou, pak na mramor studený, ti dají květy s rosou.
Nikdo z nás neví ani hodiny, ani minuty kdy přijde, zahalená v šedém plášti,
pak sekne, a mi se ocitneme tam kde není zášti.
Ve Světle?, ano.

Není tam ani zloby, lhostejnost tam není také,
zkrátka je to tam Krásné, Krásně všelijaké.
Takže není čeho se bát, právě naopak, pokud smýšlíš s láskou,
smrt ti nemusí být vráskou.