Tanečničina touha

Tanečničina touha

~

Jak jen mi schází ta syntéza pohybů;

nad parketem v ladné otočce vlát.

Vznášet se s lehkostí vzdušného poryvu,

toužím vřít, s dotekem podlahy tát.

Touha má ohnivá, zdušená justicí,

z pamětí žije, též z uvadlých přání.

V myšlenkách vracím se Hálkovou ulicí,

škola a pár zámků stojí dnes na ní.

Pár vzdušných zámků tu postává z minula,

z časů, co nenavrátí se mi víc.

Pár set snů zesnulo, jak ruka kynula,

tak trpce zníval mi krok tanečnic.

Nikdy víc nenechám strach zdusit dychtivost,

bouří dál; souží mě, teskná i veselá,

s pomocí vůle lze přejít i vratký most...

Co zbývá? Bez tance cítím se necelá.

❣