Vězeňská noc

Noc studená, jak vězení,
kde starý bachař měsíc
špehýrkou hledí, do temných ulic
v níž stojí dům s malými okny
v jednom se ještě svítí,
ač tmu zavalil důl
za oknem bydlí dívka
krásná, jako úplněk,
jenž pronikavě září vysoko nad hlavou

každé nebe se jednou zatáhne
do lesa padá bílá onuce mlhy
z níž drobně mrholí
do vlasů a na kabáty
v šedivých ulících se válí
poslední zbytky rozmočeného sněhu
do kterého ustavičně prší
honem spěchám v dešti k tvému domu
a budu doufat, že mne vezmeš někam do sucha

déšť usedl za bicí,
chopil se paliček
a do plechových střech vyťukává
jako do tympánů takty z kapek
dávno už jsem u dívky a společně
posloucháme dešťovou sonátu,
ale teprve u tebe si uvědomím,
že tvůj byt má čtyři stěny
stejně,jako ten můj, mi připomíná vězení