STÁLE DĚKUJI

Nic mi tu nepatří,
nevlastním ni duši,
tělo vypůjčené
do hrobu klesne.

On je se mnou,
je mi přítelem,
za ruku vede mě,
už já nebojím se.

V mysli utišení,
v srdci hraje mi
hudba rajská,
neslyšitelná.

Snímá ze mě hříchy,
mohu mu vše odevzdat
a v lásce přebývat,
nepřestanu děkovat.

Už tu ničemu a nikomu
nepatřím a ani sobě,
žiji ve svobodě.
netíží už zodpovědnost,
je to moje povinnost.

Na počátku bylo slovo
a to slovo je v bohu,
proto važme slova,
za nimi jdou skutky
a po ovoci poznáme stromy.

Nejsem křesťan
ani hinduista,
ni budhista,
možná taoista?
Všechny ty ismy
mají krásný význam,
očistit člověka,
pak už musí jít sám,
osudu zanechán.
Čím víc je naloženo,
tím více je očištěno,
za to radujme se,
snad vykoupíme se.
Milost boží je stále s námi,
na každém kroku s námi jde,
i když tomu ne vždy rozumíme.