Zbloudilá myšlenka

Myšlenky moje jsou duhové...
Barvičky září štěstím, spolu si povídají, jak vločky sněhu vesele si hrají..
Jsou něžné i divoké, hledají skrýše..
Nechtějí z hlavy jít...chovají se tiše...
Tichounce spolu si šeptají.... co na to říkám já? Na to se neptají...
Jak hejno kosů spolu cvrlikají, vzájemně jedna druhé přitakají...
Jedna však choulí se bázlivě opodál, je sama a zmatená.... kam se má ukrýt, kam se má dát? Bloudí a utíká, hledá svoje místo...Svůj útulný koutek, kde je bezpečně a čisto...
Hlídá svoji touhu i svoji čistotu... Bojí se, že ztratí svoji pevnou jistotu...
Snažím se cíleně dostat ji z hlavy, pomoct jí pochopit, že zemře bez lásky v osamění hlady...
Pomoct jí najít cestu ven, zapomenout na její zmatený sen...
Vrtá se hlouběji podél mých vlásků, až se mi promění v nejhezčí vrásku...
Tady je její bezpečné místo, tady je útulně, teplo a čisto....jen tady zažije něhu a lásku, když upřímné ruce hladí mou vrásku...