Múza

 

Když na mě modré oči její ze tmy svítí

a úsměv nádherný rozzáří jí tvář,

jako by znovu smysl, mělo moje žití,

zas dal bych všechno v sázku na oltář…

 

Rozum se vzpírá té marné srdci touze,

když chřípí moje, tu svůdnou její vůni ucítí,

tak rád bych miloval ji, vášnivě a dlouze

a snad chtěl bych s ní i dítě zploditi…

 

Nádherná je, a ve svém mládí roztomilá,

já starý jsem, dvě dekády nás dělí odporně,

přesto mě touha po ní v srdci překvapila,

když o ty chvilky s ní, já žebrám pokorně.

 

Když odchází, pln touhy jen, sleduju její kroky,

a mnohdy nachytám se, jak mu závidím,

tomu, co prožije s ní nejšťastnější roky,

já budoucnost svou s ní totiž nikde, nevidím…