Z komínu kozlovské cihelny
dlouho se nekouřilo.
Slunce ten krásný pach uhelný
dočista vypálilo.
Tyčí se k nebi jak vzpomínka
ze slavných minulých dob.
Vzpomínka krásná a stařinká
svobodna moderních zlob.
Přežívá zneužit lidmi,
zatížen vysílači,
přesto je krásný a klidný,
a to pro stání stačí.
Toť komín kozlovské cihelny,
stojí tu snad už sto let,
zneužit, opraven, nádherný,
zdobí mé město, můj svět.
Velmi vyvedená meditativní maličkoST. Zároveň příjemná změna oproti chmurným spisům nenaplněné lásky... leč i tyto kousky mají svou hodnotu a působivost. Ještě jednou - pěkné básnění, Rosere *.
24.03.2022 23:18:31 | Rozmarýna
Obdivuji tvůj vztah ke komínu :-) hodil by se i do nějaké kouzelné pohádky :-)
22.03.2022 10:42:18 | Nescenc
Já si vzpomínám, jak v Bohdanči zas na jeden komín přiletí vždy čáp. Je to příjemné ho tam vždy vídat.
22.03.2022 09:46:34 | mkinka
HEZKÁ POEZIE ...trochu mi to připomnělo nádech Bezruče :)ale jen nádech
22.03.2022 09:11:11 | xoxoxo