Modré zlato

Nářek v troskách světa,
z lidskosti spálené ruiny,
je tohle naše poslední věta?
slzami naplněné urny.

Spoutáni řetězy strachu,
ohnivý dech přichází z nebes,
lidská duše došla ke krachu,
sny ztraceny v sutinách a prachu.

Duševní mrzáci pod střechou děravou,
modré zlato protéká mezi našimi prsty,
skrývám se před krutou pravdou,
do černé díry padajícími astronauty.

Zpřetrhej ten rezavý řetěz,
a pohřbi jej do kvetoucí země,
nakonec budeš života vítěz,
ale opět beze mě.