Vzpomínka

Rty její chutnaly po melounu,
po sladkém letním ovoci,
třpyt mých očí v jejich jakoby odrážel se,
věděl jsem, že mi už není pomoci.

Hleděl jsem jako smyslu zbaven
na kontrast těla, který dojímal,
necítil já se únavou znaven,
když k ránu jsem jí něžně objímal.

Odešla, jako odchází všechny mé ženy,
za někým lepším koho nechci znát,
když na ni vzpomenu, tak smutno je mi,
i jí jsem toužil, kousek srdce dát.