Příběh malíře

Běhal jsem rád.
Vítr mi byl kamarád.

Pak ležel jsem v kómatu.
Život neměl hmatu.

Sestry po probuzení,
bály se říct.
Ty nechodíš.
Jak horký brambor
padal déšť
a já vzal papír
a maloval keř.
I mříže.
Vzpomněl si,
že mám stále paže.
Čtvrtka spolkla depku.
Dala mi půlku.
Tělo se chvělo.
Pak tam stála máma
se slovy.
Mám Tě ráda.

Maloval jsem dál.
Potkal jsem lásku
z Božích katedrál.
Vozík byl náš suvenýr
a já malíř král.

A tak si jedu dál
a věřím, že ustojím,
co jiný by nedal.

Jsem malíř
a dávám originál.
Bůh mě má rád.
Pero, štětec letí.
Štěstí se neklikatí.
Každý jsme jiný.
Stojí při nás všichni svatí.

Obraz života podepisuji.
Jas v barvách miluji.
Vozík je novu nadějí.

Rád ho pohladím
a na něj se usměji.
Elán života mám.
Objetí ze dna dostávám.