Příběh spisovatelky

Malá holka vidí obraz knihy.
Sotva na nohou stojí.
Příběh se rodí.
Zní a zpívá.
Dítě se usmívá.

Pěna šumí a ví.
Jednou budu veliká.
Teď mi radí panenka.
A medvídek z daleka.

Jsem modrooká a svá.
Nemluvím a tiše smutky tlumím.
Věřím v ráj mezi slovy.
Beru pero,
i když mi nikdo nevěří,
Bůh mi dal kuráží.

Věřím v sílu slova,
a proto jsem se narodila.
Už se píší řádky.
Jsou To svátky.
Dechy země matky.

A nejen v pátky.
Píšu píseň života,
aby i krásná byla sloka,
co se namotá
a modř dám na vrata.

Pomohou i koťata.
Ra ta ta.
Holka píše a sebe dá.