Plavba slepého blázna

Má mysl se klátí jako loďka na moři,
jsem její kapitán,
co s vlnami zápasí.

Nemaje pádel ženu se dál,
vstříc svému osudu,
co by někdo radši vzdal.

Napnu své plachty a nechám se nést,
do nových končin,
kde snad budu moci kvést.

Či snad dopluji do známých vod,
kde se dočkám objetí
a všech těch krásných slov?

Má kůže se chvěje a nevím kudy se dát,
popluji přímo za Sluncem,
tam, kde se člověk přestává bát...