Nudle s mákem

Večeře v přízemí v panelovém domě,

hospodyní byla značně odbyta.

Možná, že žili spolu takto skromně,

snad najedl se on, před smrtí dosyta.

Se lžičkou v ruce, upadl na zem

v chorobném jakémsi stavu,

tohle to jíst, copak jsem blázen,

dost možná jednalo se, pouze o zástavu.

Smrtka si nikdy nevybírá,

kdy, kde a jak nás skolí,

vždy je to etapa sedmidílná,

pondělí nebo neděle v každé metropoli…

Jenom ty nudle, ty tam zbyly,

ta poslední večeře toho pána,

aspoň, že ten den, jim v hrnci neubyly,

část byla, viděl jsem i cukrem posypána.

Lžíci jsem vyndal mu s prstů sevřených,

a v lůžko dřevěné uložil ho zlehka,

naposled pohlédl jsem do očí zemřelých,

ach pane na nebi, budiž mu, už jenom země lehká.