Dvojí život

Přes den se ze všech sil, jim snažím práci zhatit,

tak sanitkou houkám, troubím, blikám v ulicích,

ale pak v noci vidím, jak těžké je, své blízké ztratit,

a sleduji vždy jen smutek, v tváři truchlících…

Proč nikdo nevšimne si jich, když ještě žijí,

a proč volají nás mnohdy, až téměř u konce,

prosím Vás pomozte, já sice maják využiji,

ale už vidím zapsané je, v pohřební kolonce…

Ne, střet zájmu to není, o tom já nerozhoduji,

jenom mě zajímá, co bude s námi všemi dále,

jsem jenom řidič, Charón, tak  trochu filosofuji,

a tak jako tak skončíme, všichni ve špitále…

Ráno jsem pro Vás anděl spásy, večer havran,

a den co den to tak, přiznám se, rád mám,

občas mi život poskytne, i prudký něhy závan,

ale ty hezké věci, pravda, už moc nevnímám…