stonky kořeny listy žlutá

plácáme se po zádech hrajeme si na já taky ne

taky se nebojím nemám moc peněz není mi smutno

chtěla bych se provléct mezi žebry zábradlí

zůstat hlavou dolů na dálničním mostě

vypláznout jazyk na lidi co jsou sešněrovaní jak faldy v těsných legínách

legíny nejsou kalhoty a hlava šrotuje dvacet čtyři sedm

z reklamy se usmívá vyhublá matka králíček Azurit pizza Miláno

máchám se v prášku co má vyprat všechno vymazat vygumovat

všechny a hlavně nejvíc mě a tebe Aničko proč se chováš takhle

chtěla bych říct všechny ty sprostý slova najednou

prásknout sebou na podlahu jako dítě v obchodě který není vůbec jak z reklamy

kopat okolo dokud nebudu mrtvá vyčerpáním

jsem oběť vlastní tyranie vězním se v prázdných bytech s prázdnými lidmi

jak čokoládová figurka na vánočním stromku

dutá

bez obsahu