Strach a zhouba nebeská

Strach a zhouba nebeská,
připluly dneska do Česka.

Zavládl chaos, bortí se lidské naděje,
vždyť nic dobrého tu ani tam se neděje.

Nevím, nevíme, nevědí kudy kam,
svou sbírku hříchů v zoufalství polykám.

Prosby a omluvy plní ulice,
když ocelot stíná ostřím tu chátru,
směju se výsledku bytí já velice,
a proklínám života matku.