Probuzení

S úsměvem letím vysoko,
v hrudi mě hřeje známý pocit,
mé nohy ujdou daleko,
vždyť se nemusím ani snažit.

"Ahoj," objetí, mluvíme bez lží,
nemám strach, čeká mě přijetí,
nemám strach, však nejsme si cizí,
s důvěrou netřeba tajemství.

pod útokem
v konci světa
Zvoní, zvoní, zvoní, změna
"vstávej, víš, že tam nepatříš,
 ha, vážně si to zasloužíš?!
 příliš snadné, nemyslíš?
 sněním si jen ublížíš"
"zmlkni," bdím,
"pravda," zřím.

S úsměvem: "Vždyť byla to jen lež,"
v hrudi buší jen prázdnota,
hádám, že jen ve snech šťastná jsem,
i tak jsem je hned ztratila.

Bez paměti: "Co mě má trápit?"
s úsměvem: "Chci je vést ve lžích."
beze snů: "A proč se mám snažit?"
a prázdná: "Zranění, dobří"

Ztrácím vše a směju se, proč?
"Zrůda," "divná," "nenormální,"
mlčí, však všechno to slyším, proč?
'..zrůda přece někam patří..'

Žízeň, hlad; chci krev a maso;
díky mně krvácí v zmatení,
vina: "Co? Jak se to stalo?"
chci jíst, pít; "ale jsou zranění."

"Slez ze mě, kůže, co raníš!"
Více, tento pokrm je skvělý!
"Zmiz pryč má tváři i mysli!"
Vše dobré je chucené krví.

-červenec 2021