UVNITŘ VLASTNÍCH HRANIC
V přestrašlivé mlze
ukryl se mi svět.
Toužím, ale touze
nechci rozumět.
Vím, že sám být musím,
že sám nechci být.
Když se sobě hnusím,
nemůžu nic chtít.
Bez nároku na cit,
bez nároků na nic,
držím vše, co smím mít,
uvnitř vlastních hranic.
Kontreskarpu stavím,
i ta štítí se mě,
tak do vzduchu pravím,
že mě přijme země.
Proč bílé sněhové pusinky, vidět hnedky černě. Jen nedbalost, sebelítost / stojí se slepým, hluchým... věrně.
16.05.2022 23:05:54 | šerý