Až se vrátím zpátky

Až se vrátím zpátky 

~

Opouštím vás a zanechávám tam své srdce.

Zelené jarní lány mi mávají na rozloučenou.

Obloha mi po skráni pláče kapičky vody ze solničky

a já se nemůžu, nemůžu dočkat, až se vrátím zpátky.

Jak jsou vaše kopce vysoké, mohutné a plné sil.

Jak je nebe perleťově bílé, s vlahou kapkou růžové a modré.

Jak je zlatý déšť pohled rozzařující, jak je svěže,

jak je přenádherně v těch krajinách, kam se vracíš rád.

Bílý kostelíček, kopeček nad ním se pnoucí,

železnice schovaná v úžlabině, která přechází v pole.

A opět ty nekonečné lány (řepka, ale nevadí), 

trhaná oblaka a světlo dne, probleskující mezi nimi.

Lužní lesík, rybniční koryto, slunečná říční stružka.

V červáncích kvetoucí jabloně, sněhobílé třešně, 

kupičky vesniček v údolí úrodné Hané. ... 

A domov může být kdekoliv, kde si ho najdeš.