Tichý večer v hotelovém pokoji,
z okna sleduji živelné drama,
mezi nebem a zemí schyluje se k boji,
jsem vyděšená a sama.
Větve stromů tančí zběsile ve větru,
listy své rozhazují všude kolem sebe,
mraky oděly se do tmavomodrého svetru,
já přála bych si být teď vedle Tebe.
V tom světla zhasnou a všude jen tma,
slyším zvuk sirén a dětský nářek,
raději ustupuji pár kroků od okna,
chci Tě tady a to bez přetvářek.
Ulehám do postele, schoulená do klubíčka,
co nejdříve usnout chci strašně moc,
jen já a na stole čajová svíčka,
přečkám tuhle bouřlivou noc.
Bouře venku i v srdci,
když duše pláče "Kde jsi?"
Hezká smuténka, Soliterio... Krásný den
26.05.2022 23:50:48 | Emily Říhová
Po dramatické noci, přijde krásné ráno ve dvou a samotě se dá vale :-). Smutněnková noc v krásné poezii.
26.05.2022 20:24:26 | CULIKATÁ
Strašně moc Všem děkuji za komentáře Je mi potěšením s Vámi svou tvorbu sdílet..
26.05.2022 18:46:14 | Soliteria
V dramatičnosti - krásná scéna, o co větší si pak uvědomění, jak scházíš ...
A navíc, zvukomalebná, i když za oknem bouří.
26.05.2022 09:58:18 | Vivien
Krásně vykreslený okamžik osamělosti za noční bouře. Ráda jsem si přečetla
26.05.2022 06:52:03 | Marry31
Drama okamžiku a bezmoc osamělosti.
Vítr z bičem a hrůzou pronesené nebe. Hmatám, šílím. Chci tě lásko vedle sebe* Bezva inspirace a rád jsem se zastavil Soliterio*
25.05.2022 23:28:08 | šerý