Anotace: Také se Vám někdy stalo, že jste potkali člověka, který byť lásku neopětoval, dokázal vám dodat energii a odhodlání do konce života? Trvalo to zatraceně dlouho, ale nakonec jsem se zbavil pocitu ztráty a vzal si z ní na cestu životem jen to nejlepší.
Já sedával si ke břehu, kde ryby nikdy neberou,
a bloudil cestami po kterých slušné dívky nechodí.
Na hlavě měl klobouk zdobený uschlou gerberou
a na nohách polobotky, které se k ní vůbec nehodí.
Ráno z postele vstával vždy levou nohou,
a během dne pátrál po lidech, kteří za to mohou.
Putoval jsem v tomto duchu bezmála tři desítky let,
pak objevil jsem tvůj potutelný úsměv a klína květ.
Od toho okamžiku nevidím svůj stín a neslyším pochybnosti za rohem
a dlaně pokryté puchýři, svírají chleba s tvarohem.
A tak volám provoněným lesem:
"Tady mě máš, zde jsem!"
Jsi mou motivací k záchraně planety, byť už není žádné "my", už jen "já a ty".