Anotace: u houpačky.
"*"
"***"
Zlomený zvláštním časem.
Hodinku po půlnoci.
Bez jediného svěžího lístku v koruně.
Vytržený z kořenů ... svého nitra.
V premiéře bolavých pocitů.
"***"
Přesto a to je vlastně fajnový.
Jedna drobná živá haluze ... pupeny obráží.
Nad ránem ve svých básních.
Někdy i úsměvných.
Bez náznaků ... špetky smutku.
(Jen se stačí vzchopit.)
(Zvednout se a opět letět.)
Usmát se.
Obejmout.
Políbit.
Říct jen a jen to jediné.
Mám Tě rád.
"***"
Ale teprve ... až přijde den.
Má lásko.
"***"
Již tolikrát.
"***"
"*"
úsměv, polibek a objetí jsou mocní přímluvci života v každé denní i noční době...
08.06.2022 10:27:06 | Lexi
Život ...
nechť krásný se jeví všem přátelům,
kteří tak rádi na Liter malují své vlastní sny.
Touhy.
Bláznivé příběhy.
A den je pak kouzelný.
Kouzelný
i když srdce pláče.
I když do řeči a mysli nám něco skáče nebo letí nekonečným vesmírem.
A přímluvce života nás čapne ...
Drží ...
Nepustí ...
Třeba dnes, kdy poledne je malířem.
08.06.2022 12:06:20 | Fialový metal
Krásná, něžná báseň jako vždy, houpačka se houpy- houpy hou :-))
08.06.2022 09:36:38 | CULIKATÁ
Krásný pocit mám.
Pocit přátelství.
PS:
Kdybychom se měli náhle změnit z lidských bytostí na pouhé pařezy a pokroucené samorosty ...
Stejně v nás zůstanou pupeny rašící
a bude jich dosti.
Dost na koruny s lipovými květy.
Dost pro stín milencům.
Dost pro motýli ... co letí.
A na hnízdečka lásky ... tažných ptáků.
08.06.2022 11:53:27 | Fialový metal