Již spoustu, spoustu je to let
kdy jsem s pláčem přišla na tento svět.
Mé srdce dítěte nechápalo, proč to nebyl smích.
Dnes vím,
musela jsem pláčem svoji Duši posílit.
Chodím ráda po této Zemi
však jsem zde pouze jako host.
Velikou mozaiku svého Života skládám
kamínek ke kamínku do mezírek vkládám.
Až jednou vrátím se domů
budu plná vzpomínek.
Však teď žiji přítomností
a nehledám poslední kamínek.
Snad tisíce kamínků ještě najít smíš,
ať svou mozaiku láskou a štěstím zaplníš...
S dovolením ukládám, Jaruško a objímám (*)
26.07.2022 16:35:51 | Emily Říhová
Miluško, děkuji za jemné doveršování a jsem ráda, že k Tobě našla cestu.
S objetím a PPÚ...
12.09.2022 21:34:26 | Jarunka
Pěkná věcička se ti povedla, jen bych v tomto kontextu nevolil slovo host, jsme asi něco jiného, tedy si myslím .)
22.06.2022 09:39:19 | Constantine
Ano Constentine, mohu s Tebou souhlasit. Jsme určitě něco jiného, ale mě přišlo toto slovo, které vyjádřilo zrovna ten pocit v tu danou chvíli. Mohla bych použít i jiné, ale je tam, tak ho už měnit nebudu .-)
Děkuji, že jsi nakoukl .-)
23.06.2022 09:50:30 | Jarunka
Ještě těch kamínků jistě budeš mít
užívej života, každý den přítomný *.
:) Krásné dny milá Jituško a velké obejmutí i ÚSMĚV posílám.* Tak dlouho jsem tě nečetla, je toho mnoho, tak se moc OPATRUJ papa:);)
21.06.2022 20:56:58 | jenommarie
Jaruško mobil mi tě přejmenoval a už to nešlo opravit , omlouvám se..ta technika:)*;)
21.06.2022 21:11:34 | jenommarie
Maruško, vůbec nevadí. Někdy se tak stane .-)
Jsem ráda, že jsi se u mne zastavila a přeji krásné letní dny.
23.06.2022 09:47:25 | Jarunka