Ze života

Občas se cítím ztracená,
ve světě plném žen a mužů,
tomu pocitu oddávám se zcela
a přijde mi, že nic nemůžu.

Občas to jde hůř, jindy snáz,
létám v oblacích, pak přijde pád,
od pocitů stavím za sebou hráz,
mluvím pravdu, protože nechci lhát.

Občas nic nedává smysl,
pak vidím všechno jasně.
Chci osvobodit svou mysl,
i když jsem uvězněná v hlavě.

Občas jsem smutná, a tak
optimismus jen předstírám,
neboť cítím od společnosti tlak.
Úsměv na tváře namalujte nám!

Občas mám mnoho otázek,
jindy zas prázdno v hlavě,
samý zmatek nad zmatek,
vážně nezvládám to hravě.

Čas od času na mě přijdou,
výše popisované stavy,
a svět je pro mě pouze tmou.
Bojuji s tím, stejně jako ty!