potkala jsem tě
po padesáti letech
seděla jsi u fontány
vše jsi v ní viděla
marnost nad marnost
v mých očích
zaskvěly se tvé slzy
bolest mnou projela
zelektrizovaná
žena ženě rozumí
slova mlčenlivá
padala do kašny
tu noc jsem nespala
toulala jsem se s tebou městem
aniž bys tušila
potemnělá
vím že tě neochráním
já jen aby ses necítila
tolik osamělá
Porozumění rozkrojí samotu
slepí bolest do tišších
kéž můžeme ubrat vždy a pomůže.*
Zdeni jsi tak láskyplnný člověk
30.06.2022 09:41:47 | jenommarie
Někdy potkáme sami sebe, mám tady ten pocit. Ty už jsi někde dál, než my...
30.06.2022 08:52:15 | Philogyny
Jak zpřetrhané nítě s uzlíky. Člověk člověku se ztratí, když není slova nabídky. Myslím Zdeni, ve fontáně slovo vytrysklě sílou vody. Jak úžasné, spojit lásku k člověku a najít k sobě shody*
30.06.2022 00:40:18 | šerý