Na konci léta

Šel jsem podzimním hájem
dlouhou pěšinou, kde
pod nohama tavila se měď,
když listy pomalu tlely
mlha oblékla smuteční rubáš,
jen občas zpoza kapuce
vykoukne tvář slunce,jež v červenci žhnula,
jako šťavnatá dužina melounu
do kterého se v létě
s chutí zakousnu

Léto je v posledním tažení,
jako mula jdoucí
přes zlatou pláň Sahary
na obzoru hořel soumrak a měsíc se skryl
pod bílou hřívou oblaků
krátkým dnům už dohořívá
zápalná šňůra,
která na konci roku exploduje
a jako petarda vyletí
do povětří

Končí léto, doba
horkých dnů, zralých plodů
a líných těl vystavených
na obdiv slunci, jež se dívá
skrz nebeskou výlohu
čas je starý tesař a dny se
zvolna krátí, jako trámy na pile
hodiny mají v obličeji tik
když jdou nějak rychleji, ač
mají zkrácené šlachy
musí spěchat, jako lidé
do fabrik a továren